Vycházím ještě za příšeří, které skrývá barvy dalšího dne. Nevím, co mě čeká. Ve vzduchu je cítit očekávání, ovšem moje uši, nos a brada jako první spíše pociťují chlad stále…
Jednoho mrazivého a mlhavého listopadového rána jsem pracovně vyrazil vlakem z Plzně do Mariánských Lázní. Vlastně nebyla ani taková zima, ale spíš vtíravý chlad, který prolézal mezi vlákny svetrů, přes kůži,…
Mží. Vyrážím do hustého porostu travin v ploché nivě útulného údolíčka, nebo aspoň útulně vypadalo. Vodní tříšť snad ani nepadá k zemi a kapky se snaží vecpat se mezi vlákna mého svetru.…
Po sněhu, který ještě před několika dny pokrýval celý povrch země, již zbyly jen malé ostrůvky připomínající skalnaté útesy v klidném moři. To moře tvořila loňská tráva. Vlny, jež na…
Po několika deštivých dnech byl snad zázrak, že vyšlo sluníčko. Zářilo a hřálo svými paprsky. Sluneční záře rozsvítila celou krajinu. Na břízách se blyštily krystalky čerstvého sněhu a na smrkových…
Kapky deště se rozstříkávají o okenní parapet a přes vodní tříšť není pomalu z oken ani vidět. I přesto vyrážím do deště, do zimy, do sněhu, do ledu. Po staré…
Slunce osvětluje stráně a barvám dodává jistou plnost, barevnost. Sluneční paprsky mě táhnou ven, avšak Slunce je rychlejší a mizí za protějším hřbetem. Má touha ho ještě spatřit mě žene…
"... Má duši zvláštní - trochu drsná zdá se - však kvete po svém, v osobité kráse …" Tato Nerudova slova vystihují Krušnohorskou krajinu asi nejpřesněji. Na první pohled…
Člověk ani nemusí přemýšlet. Stačí jít, brouzdat se listím, pestrobarevným listím, které tak zklidněně šustí. Cítíte, že máte pevnou půdu pod nohama. Ve stínech mohutných stromů leží jinovatka, i když…
Ležím v trávě. Zavřené oči. Jen tak tam ležím a vnímám krajinu kolem sebe. Poslouchám, cítím. Najednou mám pocit, že patřím všemu, že patřím přímo sem. Zároveň, že nepatřím nikam. Něco…
